Emma Smetana

 

 

Sympatickou moderátorku Emmu Smetana pravidelně vídáte na televizní obrazovce. Kromě inteligence, kultivovaného projevu a pořádné porce krásy má ale v rukávu ještě tajné eso. Hudební nadání. Často usedá k piánu a hraje své oblíbené skladby, ale tvoří i vlastní. V únoru příštího roku se o jejím talentu můžete sami přesvědčit. Vydává své debutové CD.  

Za pár dní začíná advent… Ovlivňuje tohle období nějak Vaši náladu?

Moji náladu - kromě náhodných věcí - ovlivňuje především to, jaké je počasí a světlo. Z toho bohužel statisticky vyplývá, že o adventu úplně nejrozjařenější nebývám, jelikož se blíží prosinec, takže zima, tma, únava... Na adventu mě ale baví to, že ho intenzivně prožívá můj desetiletý bratr Tomík. Řešíme, co a jak napsat Ježíškovi, vaříme si indický čaj Masala s mlékem a cpeme se vším, co nám přijde pod ruku - ostatně jako po zbytek roku. 

Jste příznivkyní Vánoc? Co na nich máte nejraději? Podléháte vánoční nákupní horečce nebo dárky pořizujete na poslední chvíli?

Dárky kupuju celoročně, vždy když mi něco cvrnkne do nosu… Přeplněná nákupní centra jsou pro mě absolutní noční můra. Své blízké ze všeho nejraději obdarovávám kulturními a gastronomickými zážitky v podobě všemožných voucherů a volňásků. A jinak mám pochopitelně velkou radost, když lidé pořizují vánoční dárky na mém charitativním bazaru. Nejenže tím potěší své blízké, ale současně ty utracené peníze pošlou někam, kde výrazně pomůžou dalším lidem. A pokud jde o samotný Štědrý den, tak ten můj začíná v poledne, kdy jdu na oběd se svým tatínkem, odpoledne balím poslední dárky a večer sedím u českoirské večeře s Tomíkem, maminkou a jejím manželem Peterem. Kolem osmé se nenápadně vydám „na toaletu“, když tu náhle zazvoní zvon a Tomík se vyřítí do obýváku. Tam už svítí svíčky a prskají prskavky a bratříček jásá, že Ježíšek dorazil a nadělil. Ty jiskřičky v dětských očích jsou zázračné.

Dětství jste strávila ve Francii – jsou tam odlišné vánoční zvyky?

Hlavní rozdíl je v tom, že ve Francii místo Ježíška chodí tzv. Pere Noel neboli Vánoční Otec, který vypadá jako Santa Claus. Dárky nosí v noci z 24. na 25. prosince, takže francouzské děti musí čekat až do rána 25. prosince… Mnohé z nich tu osudnou noc samozřejmě probdí! 

Máte dlouhodobý partnerský vztah – už jste si s přítelem vytvořili své vlastní tradice?

Vánoční nikoli, ale jinak dodržujeme různé rituály - např. společné vaření, přejídání se u filmů, procházky po staré Praze, pravidelné výlety mimo Prahu i mimo ČR. Vánoce jsou ale u nás spíš free style, a hlavním cílem je se sejít s rodinou, což v našem případě není úplně samozřejmost. Za prvé nemáme úplně malé rodiny, a za druhé nejsme úplně nezaneprázdnění. Mimochodem, letos bychom rádi poprvé oslavili Štědrý večer u nás doma.

Vzpomenete si na to, jaký byl Váš nejhezčí vánoční dárek nebo který Vás nejvíc překvapil? Klavír od tatínka a o deset let později klavír od Jordana. A loni jsme s Jordym od mého nevlastního tatínka dostali překrásný gramofon. 

Co by Vás nejvíc potěšilo pod stromečkem letos?

Zázrak, který bohužel nemohu blíže specifikovat.

V poslední době se o Vás mluví a píše také jako o zpěvačce – znamená to, že Vás vaši blízcí mohou slyšet zpívat koledy?

Koledy zpívám na požádání, ale nikdo o to moc nestojí. Spíš si sedám ke klavíru a hraju to, co obvykle, tedy především svoje vlastní písně, případně Beatles, Eltona Johna nebo Stevieho Wondera.

Vrhla jste se na natáčení svého prvního CD – co bylo tím impulsem? Jaké vlastně bude? Kdo Vám byl inspirací? Váš otec je také spjat s hudbou – vedl Vás k ní právě on?

Album What I ´ve Done je vyvrcholením mé celoživotní vášně a lásky k hudbě, a mám z něj nevýslovnou radost. Od šesti let hraju na klavír, od devíti skládám vlastní písně, a vždy jsem si přála vydat kvalitní popovou, autorskou desku. Na druhou stranu, právě proto, že je můj tatínek hudební producent, jsem se dlouho ostýchala pustit do stejných vod. Strašně jsem se bála toho, že nebudu dostatečně originální, že jen zopakuju něco, co už tady bylo... Život je ovšem nastavený tak, že když po něčem opravdu toužíte a zároveň vás brzdí strach, potkáte někoho nebo se stane něco, díky čemuž ten strach buď vyhraje, nebo se rozplyne. Mně se naštěstí stalo to druhé.

I Váš partner je zpěvák – mluvil /podílel se nějak na vzniku Vašeho debutu?

Ano, to je přesně to osudové setkání, o kterém jsem mluvila. Jordan se mi v životě objevil mimo jiné proto, aby mě dovedl zpět k  mým snům z dětství. Tedy i k hudbě. Nejen, že mě podpořil v tom, abych se jí věnovala, ale také pro mě a se mnou skládá, a na rozdíl ode mě má i producentské nadání. Už do základní struktury písně vymýšlí aranže, a umí si představit, jak bude znít v plném instrumentálním obsazení a ve finálním zvuku. Mimochodem, díky němu jsem také potkala Jirku Buriana (DJ Rádia 1 a muzikant - mj. Southpaw, Republic of Two, Kapitán Demo), který se na mém albu ujal produkce a několik písní pro mě také složil.

Kdy si Vaše nové CD budou moci lidé zakoupit a co vlastně mají čekat?

What I ´ve Done vyjde na moje narozeniny, tedy 11. února, u labelu Warner Music. Všechny písně jsou autorské, většina je v angličtině a žánrově se to dá označit za pop nebo indie-pop, přestože standardní parametry české pop-music to rozhodně nesplňuje. Myslím, že se to dá zvukově přirovnat třeba k Adele, Paolo Nutinimu nebo Bruno Marsovi, a naopak doufám, že to ani v nejmenším nepřipomíná zdejší mainstreamovou tvorbu. Hodně lidí teď určitě vytočím, ale zastávám názor, že je opravdu nejvyšší čas na změnu. Musí skončit nadvláda hudebního kalkulu a nevkusného veksláctví. Umělecky vyprázdněné interprety musí postupně vystřídat kvalitní kapely a zpěváci-autoři. K tomu je ale potřeba přesvědčit i česká hyper-komerční a hyper-konzervativní rádia, která (zatím) umělce nutí do absolutní konformity. Kdo se jen trochu skladatelsky nebo zvukově vymyká, automaticky dostává nálepku „alternativní“, a to i v případě, že jeho tvorba odpovídá globálním hudebním trendům. Tedy až do okamžiku, kdy dorazí k nám, což ovšem bývá s tak velkým zpožděním, že v Londýně a v New Yorku už jsou dávno zase někde jinde... Takže vydávám album, které má ambice uspět nejen u nás, a současně tuším (byť doufám, že se pletu), že právě u nás to bude nejtěžší.